Brazilci často říkají, že jejich země je spíše kontinentem než státem, a nejsou daleko od pravdy. Svou rozlohou Brazílie předčí i Spojené státy (nepočítáme-li Aljašku), cesta z Recife na východě až na západní hranici s Peru je delší než z Londýna do Moskvy, a vzdálenost mezi severní a jižní hranicí je asi stejná jako mezi New Yorkem a Los Angeles. Brazílie sice nemá hory srovnatelné s jejími andskými sousedy, ale v každém dalším ohledu překvapuje mimořádnou rozmanitostí, jak geografickou, tak kulturní.

Brazílie je svou rozhlohou skutečně obrovská, přitom dvě třetiny obyvatel žijí v pobřežních oblastech a více než polovina ve velkých městech, to platí i pro Amazonii. Brazilské metropole Rio a Sao Paulo patří k největším městům světa, dalších deset měst má přes milion obyvatel. Přesto se Brazílie sama považuje za stát na pomezí divočiny a směrem do vnitrozemí je osídlení stále řidší. Nicméně za posledních padesát let obyvatelstvo proniká stále hlouběji do nitra země, především díky plánovitému budování silniční sítě.

Obyvatelé ostatních jihoamerických zemí na Brazilce pohlížejí jako na samostatnou rasu - má to hodně co do činění s jazykem, neboť Brazilci rozumějí španělsky, tedy alespoň tak, aby se domluvili, ale ostatní španělsky mluvící země portugalštině vůbec nerozumí. A kromě toho, a to je ještě důležitější, Brazilci se liší i vzhledem. Patří k etnicky nejvíce diferencovaným národům na světě: úplně dole na jihu mají obyvatelé typicky evropské rysy po svých německých a italských předcích, kteří sem v minulosti imigrovali, v Sao Paulu žije největší japonská komunita mimo území Japonska, v Riu, Salvadoru a Sao Luis je soustředěna velká populace černého obyvetelstva a indiánský vliv je nejvíce patrný u obyvatel Amazonie a ve vnitrozemí severovýchodu země.

Brazílie je zemí velkých ekonomických kontrastů. Rychlá poválečná industrializace zařadila mezi deset hospodářských mocností a také mezi nejvyspělejší státy třetího světa. Pro převážnou většinu obyvatel to však velké zlepšení nepřineslo. Ve městech neustále přibývají favely, chudinské čtvrti, jen na dohled od mrakodrapů, ana každém kroku je patrný do očí bijící kontrast mezi bohatými a chudými. Velké rozdíly existují i mezi jednotlivými regiony: jihovýchod země je často samými Brazilci označován za „brazilské Švýcarsko", zejména kolem osy Rio-Sao Paulo, oblasti ležící dále na sever jsou označovány jako „India". I přes takto zjednodušený pohled je pravda, že úroveň ekonomiky se směrem na sever snižuje. To s sebou přináší fakta, která lze jen težko strávit: Brazílie je industriální mocností Jižní Ameriky a přitom nedokáže nasytit své obyvatele ani jim poskytnout vzdělání. V zemi, která se svou rozlohou blíží kontinentu, vede extrémně nerovnoměrné rozdělení půdy k tomu, že půdy je nedostatek, a agrární reforma se vlastně nikdy neuskutečnila. Brazílie má ohromné zásoby nerostného bohatsví, ovšem z jeho těžby má užitekjen hrska lidí. Na této situaci se zcela nepochybně podílí IMF ( Mezinárodní měnový fond) a nenasytnost světových bank, ovšem zakořeněná korupce a nechuť střední vrstvy podniknout jakékoliv kroky, které by mohly ohrozit jejich pohodlný životní styl, jsou rovněž neopominutelnými příčinami.

Tyto problémy ovšem nezastaví každodenní život. Je totiž nutno přiznat, že snad nikde jinde na světě se neumí lidé tak dobře bavit, jako právě v Brazílii - vždyť pravé brazilské Rio je vyhlášeným místembouřlivých oslav karnevalu. Noční život neutichá během celého roku v každém trochu větším městě. Národní hedónismus je patrný i v brazilské plážové kultuře, skvělé hudbě a tancích a bohaté regionální kuchyni. A kromě jiného i ve velmi uvolněném a tolerantním postoji k sexualitě - jak je tomu ostatně všude v Jižní Aqmerice. A chcete-li ještě další důvody k návštěvě Brazílie, pak jsou to zdejší ohromně přátelští lidé, jejichž vstřícnost a smysl pro humor jsou prudce nakažlivé.

Nejlidnatější a ekonomicky nejvyspělejší oblastí Brazílie je jihovýchod, kde najdeme i tři největší města - Sao Paulo, Rio de Janeiro a Belo Horizonte - tvořící trojúhelník, kolem kterého se točí ekonomika země. Všechna tři jsou hodna návštěvy, ovšem Rio, jedno z nejnádherněji položených měst na světě, ostatní dvě o mnoho předčí. Jih země se státy Paraná, Santa Catarina a Rio Grande do Sul končí hranicemi s Uruguají a severní Argentinou a na západě s Paraguají, a jeho podstatnou část tvoří ohromné povodí řeky Paraná. Působivé vodopády Iguacu patří k největším přírodním divům celé Jižní Ameriky.

Ohromná plocha dále ve vnitrozemí je někdy nazývána Středozápadem a zahrnuje obrovskou centrální plošinu se savanami a skálami, Planalto Central. V jejím středu leží Brasília, „kosmické" hlavní město, které tu bylo zbudováno uprostřed pustiny v 50. letech minulého století. A které se stále vvíjí. Metropole je vstupní bránou do rozlehlého vnitrozemského regionu Mato Grosso, který byl pořádně zmapován teprve v posledních třiceti letech, nachází se zde nejbohatší přírodní rezervace na celém kontinentu, s rozsáhlými mokřady. Směrem na sever a východ se náhorní plošina Mato Grosso postupně mění v mozaiku džungle, řek, savan a mokřadů táhnoucí se podél toku Amazonky, se dvěma velkými městy - Bélémem při ústí samotné Amazonky, a Manausem, ležícím asi 1600 kilometrů proti toku řeky. Přítoky Amazonky jsou mimo Brazílii  takřka neznámé, ale každá z nich je samostatným obrovským říčním systémem.

Dalším významným regionem je Severovýchod, část brazilského území, která vybíhá do Atlantického oceánu. Právě zde se začali usazovat první portugalští kolonisté a najdeme zde daleko více památek na koloniální období než jinde v Brazílii, zejména ve městě Salvador a Sao Luís či v půvabném městečku Olinda. Je to region mnoha pozoruhodných kontrastů, za bujným tropickým prostředím s nejlepšími brazilskými plážemi pokračuje zvlněná krajina dál do suššího vnitrozemí, které se nazývá sertao. Všechna velká města Severovýchodu leží na břehu moře, k nejproslulejším patří Salvador a Recife s nenapodobitelnou atmosférou, v níž se mísí africká, portugalská i americká kultura, nádherná je ale i Fortaleza s ježícím se horizontem mrakodrapů, která má být proč hrdá na svou vyspělou kulturu.

Brazilskou měnou je reál (portugalská výslovnost je hejal), množné číslo reais (hekajs). Mezinárodní zkratka je BRL. Real se dále dělí na sto centavos označované zkratkou ¢. Všechny bankovky mají stejnou velikost a liší se jen barvou, a jsou vydávány v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 reais, mince mají nominální hodnotu 1, 5, 10, 25, 50 centavos a 1 real. Bankovky jsou výtvarně velmi krásné a jsou na nich zobrazena témata brazilské přírody. Také se možná setkáte s měnovou novinkou, desetireálovou bankovkou z plastu.

Občané České republiky potřebuji ke vstupu do země platný pas a vstupní ví­zum, které si musí vyřídit na Brazilském velvyslanectví v Praze. Vízum platí i pro více vstupů a stojí 20 $. Vízum nemusíte vyřizovat osobně, může to za vás udělat například cestovní kancelář, a v tom případě zaplatíte 30 $. Vyřízení víza trvá tři pracovní dny, budete potřebovat dvě pasové fotografie, cestovní pas platný minimálně ještě osm měsíců po před­pokládaném vstupu do země a musíte předložit zpáteční letenku nebo doklad o jejím zaplacení. Brazilská strana strikt­ně uděluje vízum pouze na takový počet dní, který vyplývá z letenky.

Velvyslanectví v Praze:

Sušická 12, 160 41  Praha 6

tel.: 224 324 965

fax: 224 312 901

e-mail: chebrem@mbox.vol cz

0 brazilské kuchyni nelze říci, že by byla nějak vyhraněná, neboť má mnoho regionálních variant. Příroda zemi obdařila skutečně štědře, takže při přípravě jídla mají Brazilci k dispozici na výběr ohromné množství druhů ovoce, zeleniny a kořeni, o čemž se můžete přesvědčit při procházce po tržišti.

V Brazílii existuji čtyň hlavní regionální kuchyně: comida mineira z oblasti Minas Gerais, jejímž základem je vepřové maso, zelenina (zejména couve, pří­buzný špenátu) a směs tutu, což jsou zpracované fazole vařené s maniokovou moukou, které se používají jako hustá omáčka; comida baiana ze salvadorské-ho pobřeží, která je pro chuťové buňky gringú nejexotičtějši: jejím základem jsou ryby a různi mlži, pálivá paprika, palmový olej, kokosové mléko a čerstvý koriandr; comida do sertšo z vnitrozemí severo­východního regionu, využívající sušené nebo nasolené maso a ovoce, fazole a různé místní hlízy; a comida gaucha z oblasti Rio Grande do Sul, snad nejma-sitější kuchyně světa, která se soustředí na grilované maso všech myslitelných druhů. S pokrmy comida do sertšo se málokdy setkáte mimo domovskou ob­last, ostatní druhy můžete ochutnat v re­stauracích v celé Brazílii, ačkoliv nejlepší jsou samozřejmé v oblastí původu.

Kromě regionálních pokrmů dostanete i běžná jídla, jako například steaky (bife) nebo kuře (frango), které se podávají s arroz e feijao, tedy s rýží a fazolemi, často se salátem, hranolky a farinhou, což je sušený maniok (kasava), který se jako moučka sype skoro na všechno. Parola je opečená larinha a obvykle se podává s cibulí a kousky slaniny. V lev­nějších restauracích to vše dostanete na jednom velkém talíři. Když uvidíte nápis prato feito, prato comercial nebo releicšo complela, vězte, že tady se najíte levně a dosyta.

Za národní brazilské jídlo bychom mohli označit feijoadu. Je to dušené vepřové maso s klobásou a uzeným, ve fazolích s česnekem a s plátky pome­ranče. Konzumace tohoto pokrmu je ná­rodním rituálem zvláště o víkendech, kdy restaurace podávají feijoadu celý den.

Některé ovoce znáte už z domova - mango, maracuja, limáo - ale vět­šinou se setkáte s výhradně brazilskými druhy, jako je jabaticaba, fruta do conde, sapoti a jaca. Nejexotíčtějši ovoce roste v Amazonii. Ochutnat byste měli bacuri, acai a cupuacu, nejchutnéjši ovoce ze všech. Toto ovoce se používá i pro výrobu džusů a zmrzliny, sorvete, která bývá výtečná. Tu mívají ve zmrzlinářství zvaných sorveřarías.

Telefonní síť v Brazílii je úctyhodná, zvláště vezmeme-li v úvahu velikost země. Veřejné telefonní automaty jsou všudypřítomné a většinou se dovoláte přímo, sazby jsou nízké. Poštovní služby jsou v rámci země také levné, ale zásilky do zahraničí přijdou dost draho. V Brazílii se rychle rozmáhá internet a i v malých městečkách vznikají internetové kavárny a stanice, kde se lze připojit.

Poštovní úřad se portugalsky řekne correio a poznáte ho podle jasně žlutých poštovních schránek a nápisů. V centru každého města najdete impozantní bu­dovu Correios e Telégrafos, odkud lze posílat i telegramy, ale všude ve městě jsou malé provozovny zajišťující poštovní služby. Jelikož pošty slouží k vyřízení i ji­ných záležitostí, jsou neustálým problé­mem fronty. Nejrychleji postupuje fronta před .frankovacím automatem". Známky (se/os) se prodávají nejčastěji ve dvou hodnotách - pro zásilky v Brazílii a do zahraničí. Známka do ciziny stojí asi 40 c (pohlednice nebo dopis do 10 g). Posílá­ní balíků do zahraničí je drahé.

Poštovní zásilky jdou v Brazílii do­ručeny do tří až čtyř dnů, na severu a severovýchodě to trvá i déle. Letecká pošta do Evropy a Severní Ameriky dojde tak za týden, někdy i dříve, kdežto pozemní poštou dojdou zásilky do Se­verní Ameriky za měsíc a do Evropy za tři. I když poštovní služby jsou obecné velmi spolehlivé, nedoporučujeme posí­lat v dopisech cennosti.

Podobné jako v dalších rychle se rozví­jejících zemích i v Brazílii si internet zís­kává stále větší oblibu a dnes už je při­pojena většina hotelů a podniků. Rovněž se zlepšuji možnosti používání internetu pro veřejnost, například v internetových kavárnách, které vznikají v celé zemi jako houby po dešti. Připojit se obvykle můžete i v hotelu. Za hodinu připojení zaplatíte zhruba 1,50 až 3$.

Brazílie je natolik velká, že její území leží v několika časových pásmech. Převážná část je tři hodiny za GTM, ale státy Amazona, Acre, Rondonia, Mato Grosso a Mato Grosso do Sul jsou pozadu čtyři hodiny.

Území Brazílie spadá do čtyř klimatických regionů. Nejstudenější část - ve skutečnosti jediná oblast, kde je někdy skutečně chladno - je jih a ji­hovýchod země, zhruba od planiny Minas Gerais k Rio Grande do Sul, kam patří města Belo Horizonte, Sáo Paulo a Porto Alegre. V této oblasti nastává od června do září znatelné zimní období: někdy se citelně ochla­dí, prší a fouká vítr. Na naše poměry je to zima mírná, ačkoliv Brazilci si na ni stěžují. Teploty neklesají pod nulu ani v noci, a pokud se tak stane, je to mimořádná událost, o které se mluví v televizi. Nejstudenější částí je vnitrozemí Rio Grande do Sul docela na jihu, ale i zde je i v zimě mnoho slunečných, teplých dnů a v létě (od prosince do března) je vyložené hor­ko. Pouze na centrální vrchovině Santa Catariny někdy sněží.

Na pobřeží je klima mimořádně příznivé. Brazílii se říkalo „krabí civilizace" kvůli tomu, že většina obyvatel žila na pobřeží - a z dobrého důvodu. Sedm tisíc kilometrů pobřeží, od řeky Páraná až k rovníku, se koupe v hřejivém teple tropického klimatu. V této oblasti také nastává „zima": obloha se zatáhne a teploty klesnou pod 25 stupňů, a pak přichá­zí období dešťů s průtržemi mračen. V Riu a dále na jih přicházejí letní deště v říjnu a trvají do ledna, na severovýchodě začíná pršet mnohem dřív: ve Fortaleze a Salvadoru prší od dubna a v Recife od května. Ale i v zimě a v období dešťů bývá počasí většinou výborné.

Na horkém Severovýchodě zimu neznají. Průměrné teploty neklesají pod 25 stupňů a v suchém vnitrozemí dosahují až 40 °C. Prší jen občas a nepravidelně, ale déšť bývá vydatný. Amazonit je v našich představách oblastí vlhkých tropických pralesů skrápěných ustavičným deštěm, na druhou stranu velká část území má své období sucha - které se v odles­něných oblastech východní a západní Amazonie rok od roku prodlužuje. A v rozlehlých savanách v severní a centrální části amazonského povodí je trvalý déšť poměrně vzácným jevem. Představě vlhkého tropického města se nejvíce blíží Bělém: od ledna do května tady prší opravdu hodně a srážky jsou časté i v jiných částech roku. Naopak Manaus a centrální Amazonie jsou od července do října pozoruhodně suché.

Informace použity z turistických průvodců nakladatelství JOTA.