Austrálie se rozkládá na jižní polokouli a i když pokrývá plochu 7 682 300 km2, je zalidněná jen řídce: svojí velikostí soupeří s USA, a přece zde žije jen něco přes osmnáct miliónů lidí - o trochu více, než je tomu v Nizozemí. Jedná se o velice starobylou zemi: na některých místech je naprosto zřetelně vidět, že je nejnarušenějším, nejobnaženějším a nejsušším kontinentem ze všech, přičemž velké území centrální a západní Austrálie - podstatná část země - tvoří zcela vyprahlá a plochá krajina. V kontrastu stojí zdejší města - většina z nich vznikla až v polovině devatenáctého století - vyzařující spoustu svěží energie.

Na tomto místě nelze nezmínit charakteristickou scenérii Vnitrozemí, rozlehlou pouštní oblast v centru kontinentu rozkládající se západně od Velkého předělového pohoří. Z paměti cestovatelů jen těžko vymizí svěží modrá obloha, skořicově červená půda, pusté rokliny a úchvatné geologické útvary či formace oplývající spoustou prapodivných zvířat a rostlin. Další zajímavostí této krajiny je fakt, že již více jak padesát tisíc let poskytuje domov nejstarší dosud žijící lidské kultuře.Nevlídnost nitra kontinentu přinutila moderní Austrálii přeměnit se na přímořskou zemi. Většina obyvatel žije ve vzdálenosti do 20 km od oceánu v oblasti pobřeží zasahujícím od jižního Queenslandu po Adelaide. Tito městští Australané vyznávají typické hodnoty „Nového světa", tedy materiální sebezdokonalení skrze usilovnou práci a zábavu, přičemž vše doplňují tak tolerantní vitalitou, že je všichni návštěvníci, zejména Evropané, často považují za velké požitkáře. K všeobecné nevázanosti přispívá i slunné podnebí umožňující hlavně venkovní zábavu, kterou charakterizuje živá plážová kultura a tolik oblíbené grilování.

Když tento životní styl začne návštěvníkům připadat poněkud prozaický, mohou se vydat - zejména v Severním Teritoriu - za původními domorodými obyvateli Austrálie a jejich kulturou. Stačí navštívit stará posvátná místa, zúčastnit se nějakého zájezdu a nebo se pokusit o osobní kontakt, což nebývá tak snadné. Mnoha Aboriginům - hlavně v Centrální Austrálii - se podařilo uchovat si tradiční styl života (byť s moderním vybavením), jazyk svých předků a vlastní zákony (tjukurpa). Naopak platí, že většina domorodců, s nimiž se setkáte ve městech, jsou oběťmi tzv. „veřejně prospěšného kolonialismu" - v systému, ve kterém ztrácejí svá práva a žijí z milodarů v podobě šeků pro nezaměstnané a dalších subvencí, často podléhají ničivé síle chudoby, špatného zdraví a alkoholismu. Ještě mnoho let a vody v řekách uplyne do doby, kdy budou černí a bílí obyvatelé Austrálie schopni žít spolu na skutečně rovnocenné úrovni.

S rozlohou téměř osmi miliónů čtverečních kilometrů je Austrálie nejmenším kontinentem světa.

Počet obyvatel dosahuje 17,05 miliónů lidí (1990), z nichž 85% žije ve městech zejména kolem pobřeží. 95,2% populace je evropského původu, 2% činí domorodci a 1,3% Asiaté.

Většina krajiny Austrálie je suchá a rovinatá. Jednu třetinu země pokrývá poušť a další třetinu stepi nebo polopouště. Jen šest procent země dosahuje výšky nad 600 m nad mořem, přičemž nejvyšší vrchol Mount Kosciusko je vysoký 2228 m.

Hlavními vývozními artikly Austrálie jsou jídlo, živá zvířata, minerály, kovy a fosilní palivo. Největšími obchodními partnery jsou Japonsko a USA.

Austrálie je federativní parlamentní stát (formálně konstituční monarchie) s dvěmi zákonodárnými komorami, senátem a sněmovnou reprezentantů. Hlavou státu je britský panovník zastoupený generálním guvernérem, zatímco hlavou vlády je ministerský předseda.

Pro cestovatele rozmýšlející kam se vydat bývají hlavními kritérii vzdálenost, náklady na cestu a čas. Celé měsíce se dají strávit putováním po Vnitrozemí, návštěvami národních parků nebo pobytem na plážích; vše se také dá zažít v rámci dvoutýdenního cestovního balíčku „Reef, Rock and Harbour", který zahrnuje nejvýznamnější místa Austrálie, jež by měl každý navštívit.

Ať už si zvolíte kteroukoliv možnost, získáte spoustu nezapomenutelných zážitků a nikdy se nebudete cítit o něco ochuzeni. Mezi dvě největší přírodní atrakce kontinentu patří 2000 km dlouhý Velký bariérový útes u pobřeží Queenslandu s řadou ostrovů obklopených překrásným podmořským světem a úchvatný monolit Uluru (Ayers Rock) v rudém středu Severního Teritoria. Tato dvě místa byste si rozhodně neměli nechat ujít, ačkoliv objevování dalších koutů země vám zprostředkuje setkání se sice méně zřejmými, nicméně podobně krásnými místy a příležitostmi.

Australská města jsou překvapivě kosmopolitní: vlny poválečných přistěhovalců z jižní Evropy a nedávno také jižní Asie podstatně narušily australský „anglocentrismus". Každý australský stát má své hlavní město s neopakovatelným charakterem, což je nejpatrnější v Novém Jižním Walesu, kde se rozkládá okouzlující Sydney se světoznámou budou opery a mostem Harbour Bridge. Jinde zase sofistikovaná kavárenská společnost Melbourne (Victoria) kontrastuje s vitalitou Brisbane (Queensland). Adelaide v Jižní Austrálii má své lidské měřítko a starobylý půvab, zatímco Perth v Západní Austrálii maskuje svoji izolovanost uhlazeností orientovanou na klid a pohodu. V tasmánském Hobartu poznáte krásně zachovalé staré uličky a typickou atmosféru přímořské metropole. Účelově stavěné administrativní centrum v Canbeře na Území hlavního města si pozornost návštěvníků často nedokáže získat, zato neustávající vzestup Darwinu oživuje cesty po osobitém „Teritoriu".

Stranou od předměstských čtvrtí se satelitními nákupními středisky a spoustou obytných bloků se rozkládá „buš" a dále už jen divočina Vnitrozemí. Východní pobřeží, chráněné od vyprahlejšího nitra země, oplývá množstvím zeleně a krásnými scenériemi, od severních tropických dešťových lesů a Velkého bariérového útesu, až po příbojem utvářené pláže dále na jihu. Pozadí východního pobřeží tvoří Velké předělové pohoří, které se od nejvyššího vrcholu Mount Kosciusko (2228 m.n.m.) v Novém Jižním Walesu pozvolna svažuje na sever do tropického Queenslandu. Máte-li dostatek volného času, zavítejte na často opomíjenou Tasmánii ležící za Bassovým průlivem: odměnou vám bude rozlehlá divočina a stejně tak i krajina jako vystřižená z anglického venkova.

Oficiální australskou měnou je australský dolar (A$) neboli „buck", který se dělí na sto centů (¢).Bankovky se vydávají v nominálních hodnotách 100 A$, 50 A$, 20 A$, 10 A$ a 5 A$, mince v hodnotě 2 A$, 1 A$, 50 ¢, 20 ¢ a 5 ¢.

Když přijde na jídlo, rozdělí se Austrálie jakoby na dva národy. Ve městech na jihovýchodě - zejména v Melbourne - existuje celá řada kosmopolitních a levných restaurací či kaváren nabízejících speciality snad všech světových kuchyní. Koncentrace těchto podniků je zde velice vysoká a přežívat se jim daří jen díky tomu, že lidé s oblibou a často zajdou na jídlo do společnosti - třikrát týdně není neobvyklé. Naprosto opačná je situace v odlehlých oblastech na venkově, kde jsou jedinou obměnou sekaného masa a rychlého občerstvení z mikrovlnné trouby jídla podávaná v místním hotelu (tedy hospodě) nebo honosnějším bistru, popřípadě v čínské restauraci.

Dvěma hlavními telefonními operátory v Aus­trálii jsou Telstra a Optus, ovšem veškeré ve­řejné telefony jsou pod správou firmy Telstra. Na poštovních úřadech (ne však na agentu­rách) jsou venku vždy umístěny veřejné tele­fony; v jiném případě navštivte nejbližši bar nebo čerpací stanici - ve vnitrozemí dokon­ce najdete i satelitní telefonní budky na slu­neční energii. Veřejné telefonn í automaty jsou na mince nebo na karty Telstra, které se pro­dávají v novinových stáncích a jiných obcho­dech v hodnotě 5 A$, 10 AS, 20 A$ nebo 50 A$. Mezinárodni hovor můžete uskuteč­nil prakticky z každého veřejného i soukro­mého přístroje. V mnoha barech, obchodech a restauracích mají oranžové nebo modré te­lefony, jež jsou však dražší než standardní telefonní budky a pro volání do zahraničí tu­díž nevhodné, protože peníze začínají „hltat" hned při prvním spojení, i když na hovor ni­kdo neodpoví. Bez ohledu na druh nepřijímá žádný z těchto telefonů příchozí hovory. Telefony na kreditní karty („crediphones") přijímají karty typu Amex, Visa a Diners Inter­national a bývají umístěny na mezinárodních nebo vnitrostátních letištích, na centrálních místech ve větších městech a v mnoha hote­lech.

Přes spojovatelku si můžete domluvit hovor na účet volaného, ovšem levnější služ­bu nabízí Country Direct, který vás za cenu mistniho hovoru spoji s operátorkou země, do niž voláte. V takovém případě není nut­né mít hotovost, poněvadž cenu hovorného platí volaný účastník, popřípadě vám bude částka odečtena z kreditní kary. Telefonní karty Country Direct jsou k dostáni v hotelech, cestovních agenturách a u touroperátorů. Ceny hovorného v rámci Austrálie jsou nejnižší večer od pondělí do soboty a celou ne­děli.

Stejně jako všude jinde také Austrálii zapla­vila během posledních let vlna internetu. I v menších městech už vyrostly internetové kavárny, které většinou účtují 4-6 AS za ho­dinu (i když dopoledne bývají ceny polovič­ní); v mnoha ubytovacích zařízeních-zejmé­na na turistických ubytovnách-jsou rovněž umístěny internetové terminály určené pro ubytované klienty (ceny jsou podobné jako v kavárnách).

Jinou alternativou jsou místní knihovny, kte­ré téměř vždy poskytují připojení zdarma, ač­koliv čas je většinou omezený na jednu hodi­nu a zpravidla je také nutné předem se zapsat do seznamu čekatelů. Na Tasmánii má v současnosti většina měst nějaké on-line cen­trum (Online Access Centre; viz str. 1135), jež umožňuje přístup na internet a používání počítače za 5 AS na půl hodiny. V případě po­třeby je v těchto centrech k dispozici dobro­volník, který vám poradí.

V Austrálii jsou tři časová pásma: Východní místní čas (TAS, VIC, NSW, QLD), Centrální místní čas (SA, NT) a Západní místní čas (WA). Východní místní čas je o deset hodin před Greenwichským časem a o patnáct hodin před Americkým východním časem. Centrální místní čas je o třicet minut pozadu za Východním místním časem, zatímco Západní místní čas je oproti Východnímu opožděný o dvě hodiny.

Australské podnebí je v posledních letech méně předvídatelné, i když faktem je, že podobné jako na zbytku planety se ani zde za posledních pár tisíc let nevytvo­řily stabilní podnebné modely. Možná však, že by jako součást dlouhodobého modelu mohly být považovány nedávno pozorované jevy, jako jsou např. rozsáh­lá sucha ve východní části vnitrozemí, pravidelně se objevující fenomén El Nino a dokonce i díra v ozónové vrstvě - která se znepokojivě dostává stále blíže kontinentu.

Návštěvníci ze severní polokoule by měli mít na paměti, že v Austrálii je, jak říkali první osadníci, „příroda hrozně opačná": když je na severní polokouli zima nebo léto, vládne u protinožců naprosto opačné roční období. I když se to dá lehce zapamatovat, bývá vše obtížnější, když dojde na přechodná období, jakými jsou jaro a podzim. Aby byla situace ještě zmatenější, všechna čtyři období roku existuji jen v oblasti mimo tropy na jižní polovině kontinentu. Zde zažijete spo­lehlivě horká léta a pravidelné, i když krátké teplé vlny dosahující nad 40 "C. Vydejte se do vnitrozemí a teploty budou ještě vyšší. Zimy mohou být na druhou stranu velice skličující, a to zejména ve Victorii, kde k pochmurné náladě pomá­hají krátké dny. Na tasmánské vysočině je počasí nepředvídatelné po celý rok, ačkoliv léto je stále nejlepším obdobím k návštěvě ostrovních zajímavostí.

V přímořských tropech se počasí obecně dělí do dvou ročních období. Nejlepší čas k návštěvě je během horkého a bezmračného období sucha (duben-listopad), kdy přímořská vlhkost udržuje teplotu v přijatelných mezích a dále od moře při­náší chladnější noci. Naopak období dešťů - zejména v listopadu nebo prosinci, kdy se k opravdovým dešťům teprve schyluje - je poměrně nepříjemné, dopro­vázené až téměř stoprocentní vlhkosti vzduchu. Jak se shromažďují bouřkové mraky, zvedá se teplota a vlhkost, s čímž roste i všeobecné napětí způsobující mezi neaklimatizovanými jedinci iracionální chováni. Tím však potíže nekončí; zanedlouho se období dešťů dostane do své poloviny, přičemž lijáky a vyčerpá­vající dusno nezřídka vyvolávají opojnou náladu nepřipouštějící jakoukoliv na­máhavější aktivitu - tím jsou známé všechny „postižené" oblasti. Pokud sem však přijedete v tomto období, spatříte z krajiny to nejlepší.

Australské vnitrozemí je tvořeno polosuchou pouští s velice málo srážkami, vysokými letními teplotami a v zimě se občas objeví i mrazivé noci. Nejste-li na tyto extrémy řádně vybaveni, raději sem zavítejte v přechodných obdobích mezi dubnem a červnem, resp. říjnem a listopadem.

Obecně platí, že nejlepší doba k návštěvě jižní části Austrálie je v létě, od pro­since do března, i když dlouhé letní prázdniny probíhající od Vánoc do konce ledna znamenají vyšší ceny a pláže plné lidi. Na tropickém severu je nejlepším časem období od května do října, zatímco v centrální Austrálii je to říjen až listo­pad a březen až květen. Jestliže plánujete rozsáhlejší výpravy, držte se v létě jižního pobřeží a na sever se vydejte až v zimě.

Občané České republiky cestující do Austrálie potřebují ke vstupu do země v současné době vízum a cestovní pas platný minimálně po dobu předpokládaného  pobytu v Austrálii. Austrálie nemá v České republice velvyslanectví, pouze konzulát, kde můžete získat užitečné informace a formuláře k žádosti o vízum, které vyřizuje australský zastupitelský úřad ve Vídni.

Australský konzulát v Praze: Klientská 10, 110 00 Praha 1, tel.: 251 018 350

Informace použity z turistických průvodců nakladatelství JOTA.