Bulharsko je v mnoha ohledech jednou z úspěšných zemí Balkánu; politicky stabilní demokracie, čerstvý člen Evropské unie a také dynamicky se rozvíjející turistická destinace s nejrychleji rostoucím turistickým průmyslem v celé Evropě.  Přestože obliba zejména jeho přímořských letovisek neustále sílí, Bulharsko zůstává poměrně málo známou zemí s mnoha zajímavými místy, která teprve čekají na své objevení: velká část země připomíná muzeum balkánské kultury pod širým nebem - najdete tu nádherně vyzdobené kostely, skostné mešity, skvěle zachované vesnice s původním rustikálním vzhledem a také doposud živé folklorní tradice. Hornaté oblasti se právem řadí k oblíbeným cílům milovníků vysokohorské turistiky - sestkáte se tu mladými lidmi z celé Evropy - a pobřeží Černého moře se svými nádhernými plážemi pokrytými bílým pískem jistě potěší každého, kdo se nechal unést propagačními materiály nabízejícími slunečnou pohodu v blízkosti zpěněných vln.

Bulhaři trpí tím, že okolní svět má o Bulharsku nejasné povědomí. Dědicové skvělých evropských civilizací a strážci balkánských křesťanských tradic mají velký smysl pro národní identitu, která se vyvíjela po staletí bouřlivé historie. V neustále se opakujícím kruhu vrcholů, pádů a národního obrození se následnické bulharské státy snažily získat nadvládu na Balkánském poloostrově, posléze podlehly silným zahraničním vlivům a poté vlasteneckým obrozeneckým odbojem opět získaly kontrolu.

Bulharský národ se formoval v sedmém a osmém století, kdy Protobulhaři, váleční kočovníci ze střední Asie, získali převahu nad slovanskými kmeny v dolní části Dunajské kotliny a utkali se s nimi při dobyvatelském řádění v jihovýchodní Evropě. Vznikla první bulharská říše, která přijala křesťanství jako oficiální náboženství a stala se centrem slovanské kultury a duchovnosti, než si ji podrobila v jedenáctém století byzantská říše. Návrat přišel o století později, když se místní aristokracie osvobodila od Konstantinopole a obnovila dávnou slávu v podobě druhé bulharské říše. Přesto vzestup turecké moci ve čtrnáctém století vyústil v pět set let trvající Tursko robstvo neboli „turecké otroctví", kdy byly výdobytky středověku potlačeny. Bulharské umění a kultura znovu ožily v devatenáctém století v národním obrození a silné revoluční hnutí připravilo podmínky pro osvobození v roce 1878 s pomocí ruských vojenských sil. Evropské velmoci se přičinily o omezení velikosti nevyspělého bulharského státu na Berlínském kongresu v roce 1878. První v sérii zrad bylo odmítnutí bulharských nároků na teritorium Makedonie. V samotném dvacátém století Bulharsko vstoupilo do války celkem třikrát, do balkánské války v letech 1912-1913, první světové války na straně Trojspolku a druhé světové války na straně Německa, aby získalo Makedonii zpět, ale pokaždé bylo poraženo. Po roce 1945 se zdálo, jako by si Bulharsko vůbec nevšímalo svého osudu a rychle se ponořilo do hlubokého spánku období komunismu.

I když je Bulharsko daleko otevřenější vnějšímu světu než kdykoliv předtím, zůstává zemí věrnou svým tradicím. Vrátíme-li se k událostem zimy roku 1989, zdálo by se, že se Bulharsko snažilo vysmeknout z demokratického směřování. Zatímco ostatní postkomunistické státy razily cestu vpřed, bulharská Komunistická strana se zbavila několika starých funkcionářů, změnila jméno na Socialistickou stranu, okamžitě vyhrála první demokratické volby po čtyřiceti letech a zůstala nejvlivnější politickou silou až do voleb v dubnu 1997, kdy vládu převzala SDS. Podařilo se stabilizovat ekonomiku, ale SDS prohrála svůj boj s korupcí a byla smetena novou hybnou silou, stranou NDSV, která se soustředila kolem bulharského cara Simeona Saxe-Coburg Gotha. Takové změny režimu měly jen velmi malý vliv na hlavní směr vládní politiky, přecházející k plně funkčnímu tržnímu hospodářství a integraci do západní Evropy a členství v Evropské unii, plánovaném na rok 2007. I nadále jsou pro vedoucí politiky tato témata stěžejní.

Soukromé podnikání a podnikatelský duch přináší do bulharských ulic nového ducha, ale místní obyvatelé rychle poznávají, že vývoj ke kapitalismu pro mnohé znamená život v mizerných podmínkách. Zaměstnání a jistota práce jsou již minulostí a poměry v novém podnikání jsou prolezlé korupcí a organizovaným zločinem. Tyto problémy by neměly ovlivnit vaše zážitky, ale vždy se vyplatí přistupovat k těmto problémům citlivě.

Bulharsko je ovlivňováno kontinentálním podnebím s dlouhými a teplými léty a ve vnitrozemí s nevlídně studenými zimami. V červenci a srpnu může být ve velkých městech dusné vedro a na pobřeží poměrně přeplněno. Jinak se nebudete muset obávat velkých davů návštěvníků. Veřejná doprava je velice snadno použitelná po celý rok, ale nejvyšší horské přechody budou v nejstudenějších měsících uzavřeny.

Nejoblíbenější městskou atrakcí je Sofie. Je to běžné hlavní město, jehož centrum vybudovaly vládnoucí režimy jako projev politické síly. Dalším městem je Plovdiv, domovina pravděpodobně nejkrásnější sbírky architektury devatenáctého století na Balkáně. Obě města jsou stále více kosmopolitní a nabízejí v Bulharsku nejširší výběr kaváren, barů a klubů. Obě města představují důležitá kulturní centra s mnoha muzei a galeriemi a jsou výchozími body pro další cesty do vnitrozemí.

Přesto skutečné cestovatelské perly najdete spíše na venkově. Narazíte na jednu z nejkrásnějších horských scenérií v Evropě, a to v pohořích Rila, Pirin, Balkan, Sredna gora a Rodopy, jejichž údolí jsou jako stvořená pro pastýřské vesnice, které v Evropě takřka vymizely. Než do některých dorazíte veřejnou dopravou, může to trvat věčnost, ale jestliže si potrpíte na tradiční architekturu, vydlážděné cesty a spousty koz, nebudete litovat. Největší vybavení pro turisty mají vesnice Bansko, Koprivštica - živoucí pomník dubnového povstání v roce 1876 - a Melnik, za návštěvu rozhodně stojí i zastrčené kouty jako Brašljan, Kovačevica a Žeravna. Navíc bulharské horské oblasti ukazují bohaté duchovní tradice v podobě klášterů: Bačkovo, Rilský, Rozhenský a Trojanský klášter jsou čtyři největší, ale i menší stavby rozhodně stojí za povšimnutí. Navíc hory nabízejí v zimních měsících lyžařské vyžití ve střediscích Bansko, Borovec a Pamporovo. Střediska Borovec a Pamporovo však byla vybudována pouze účelově a chybí jim kouzlo. Sněhová pokrývka je bohatá od konce listopadu až do poloviny března. V létě střediska zaplaví horolezci a pěší turisté.

Většina turistů si to ovšem namíří přímo k Černému moři, bývalému vyhlášenému rekreačnímu středisku pro celý východní blok. Účelně vybudovaná střediska jako Slunečné pobřeží a Zlaté písky postrádají atmosféru a jsou poměrně izolovaná od okolí, ale cestovní kanceláře tato místa prezentují jako levný a snadný způsob dovolené u moře. Nejlepší je se těmto místům vyhýbat. Hlavní přímořské místo Varna je nejživější město na celém pobřeží. Malé poloostrovy jako Nesebăr a Sozopol jsou nejrušnější v srpnu a jsou to tradiční rybářské vesnice s charakteristickou architekturou, ale také s písčitými plážemi. Skutečně velice lákavé jsou pláže hlavně na jihu a soukromé podnikání zde kvete daleko víc než kdekoliv jinde. Nabízejí se vám spousty pokojů k pronájmu a restaurace s vynikajícími plody moře. Podnebí sice zůstává mírné po celý rok, ale celá oblast se vylidní po turistické sezóně (červen-září), kdy se početné turistické atrakce a hotely zavírají.

I když některá místa se postupně maximálně přizpůsobují západnímu stylu a konzumnímu turismu, horské výšiny v centrální části země jsou nejlepšími místy k prozkoumání samotného srdce bulharské historie a kultury. V řemeslnických městech a klášterech středního Balkánského pohoří se bulharská kultura vzpamatovávala během národního obrození v devatenáctém století a tato místa jsou dostupná z impozantně situovaného opevněného města Veliko Tărnovo, středověkého hlavního města druhé bulharské říše. Šumen, hlavní město severozápadu, je o něco méně zajímavé, ale jsou odtud dostupné trosky prvních hlavních měst Pliska a Preslav. Mezi Balkánským pohořím a Srednou gorou, kde najdete početné stopy bitev s tureckými utiskovateli z devatenáctého století, se rozprostírá Růžové údolí, které je lemováno historickými trhovými městy a je proslulé díky žním růží na konci května.

Po staletí turecké nadvlády se bulharské tradice udržovaly díky klášterům, které byly od středověku centrem učení bulharského jazyka. Často jsou uschovány v horských údolích jak z důvodů bezpečnostních, tak kvůli klidu pro poustevníky. Kláštery dále poskytovaly svým obyvatelům duchovní i politické vedení během devatenáctého století a náhlého vzestupu národního obrození. Dnešnímu návštěvníkovi kláštery nabízejí nejen jedinečnou atmosféru posvátnosti a klidu, ale také můžete nahlédnout do krásně vyzdobených kostelů. Rilský, Trojanský a Bačkovo jsou tři nejnavštěvovanější kláštery, které vítají proudy poutníků po celý rok a které přitahují davy oslavujících nejdůležitější dny svatých.

Tradiční lidová hudba je v Bulharsku stále živá a je hlavně v letních měsících oslavována mnoha festivaly po celé zemi. Největší festivaly jsou v Koprivštici, kam přijedou soubory z celého Bulharska, a Zpívající Pirin (Pirin peje), který se soustředí na bohaté folklórní tradice jihovýchodu. Oba festivaly se vyznačují organizovaným programem na několika pódiích a hostováním neoficiálních účinkujících, kteří doplňují celý festival a mění ho spíš na středověký trh než v moderní kulturní akci. Tradičně se oba konají jednou za čtyři až pět let, ale jejich obliba a důležitost je tak veliká, že se každoročně pořádají menší verze. Navíc je zde celá škála místních festivalů ve vesnicích po celé zemi, jako např. Den sv. Ilji (Ilinden) nebo velký lidový svátek 15. srpna - Svátek Nanebevzetí Panny Marie (Goljama Bogorodica); a jsou vždy dobrou  záminkou k tomu, aby si lidé den či dva užívali bujarého veselí,  tance a alkoholu.Máte velkou šanci, že nějakou takovou událost zažijete, ať jste kdekoli a v kteroukoli dobu.

Topografie bulharského vnitrozemí je tvořena několika nezkrotnými horskými pásmy, které nabízejí jednu z nejrozmanitějších turistických příležitostí v Evropě. Pohoří Pirin na jihozápadě je nejdivočejší a nejkrásnější pohoří v Bulharsku. Má pětačtyřicet vrcholů přesahujících 2 590 metrů, hluboká údolí, mohutné masivy a početná ledovcová jezera. Severně se rozprostírá pohoří Rila, pro něž jsou typické mohutné jehličnaté lesy a horské scenérie s rostlinami kvetoucími po celý rok. Hora Musala se tyčí do výšky 2 925 metrů a je nejvyšším vrcholem Balkánského poloostrova. Obě pohoří hraničí s Rodopy, pravděpodobně nejmalebnějším pohořím v Bulharsku. Rodopy jsou porostlé borovicemi, jsou tu skalní útesy, vysokohorské louky a vesnice s kamennými domy. Všechna tři pohoří jsou protkána křížem krážem dobře udržovanými a značenými cestami se sítí horských chat neboli hiži, které poskytují základní, ale útulný přístřešek.

Populace Bulharska čítá 8,9 milionu obyvatel. Stát se nachází na samém jihovýchodním koutu Evropy a sousedí s Rumunskem, Jugoslávií, Makedonií, Řeckem a Tureckem.

Přibližně 85 procent populace jsou Bulhaři, kteří mluví slovanským jazykem podobným ruštině a srbochorvatštině a jsou ortodoxního křesťanského vyznání.

Je zde také početná muslimská populace (celkem 13 procent), což jsou především Pomaci (Bulhaři, kteří přestoupili na islámskou víru do 16. století), a turecké etnikum. Bulharsko také obývá půl milionu Romů, z nichž velká část tvoří nejchudší složku populace.

Po roce 1989 většina bulharského průmyslu zkolabovala spolu s komunistickým režimem, který ho budoval, a země je nyní známá díky přírodním produktům, např. díky produkci ovoce, zeleniny, vína a jogurtů, ale také tabáku, který je hlavním zdrojem obživy na venkovském jihu.

Bulharské pobřeží Černého moře je již od roku 1969 vyhrazeno jako oblast rozvoje turistického průmyslu, i když v poslední době se objevují pokusy podporovat turismus i na vesnicích a v horských oblastech.

Bezvízový styk do devadesáti dnů. Pokud však má pobyt výdělečný charakter ( např. pracovní, studijní, podnikání) nebo doba pobytu přesáhne 3 měsíce, je na zastupitelském úřadě Bulharska nezbytné požádat o vízum. Od 1. ledna 2006 musí cizinec na hraničním přechodu při vstupu do země deklarovat cíl a adresu pobytu a zde vyplní registrační kartu. Pokud cizinec deklaruje, že pouze projíždí, musí zemi opustit do 24 hodin. Toto opatření se na něj pak nevztahuje. Občané států EU a EHP nevyplňují registrační karty na hraničních přechodech při vstupu na území Bulharska od 13.1.2006. Podle zákona o cizincích v BR se trestá vysokou pokutou, pokud zůstanete v zemi po uplynutí povolené doby k pobytu; pobyt v BR vám v tomto případě může být dokonce na určitou dobu zakázán. Podle stejného zákona je pokutována až do výše dvou tisíc EUR ztráta, poškození nebo zničení bulharských dokladů vystavených hraniční kontrolou, což je například karta vydávaná touto hraniční kontrolou do každého pasu při vstupu a odebíraná při výstupu z BR. Cizinec vstupující do BR musí mít potřebné finanční prostředky na náklady spojené s pobytem a potřebné finanční prostředky k opuštění země. Při vstupu do BR deklaruje cizinec cíl své návštěvy a oznamuje adresu, kde bude bydlet. Registrační povinnost všech cizinců podle ustanovení Cizineckého zákona BR nadále platí. Hotely a podobná ubytovací zařízení provádějí přihlášení pobytu cizince automaticky a ze zákona na to mají 5 dnů. Ministerstvo zahraničních věcí ČR proto doporučuje zejména českým občanům, kteří budou pobývat na horách, se v této lhůtě ubytovat v některém dostupném ubytovacím zařízení. Statistické karty jsou vydávány pouze cizincům, kteří cestují s osobní zbraní. Je vhodné si  před cestou ověřit u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, zda se podmínky při cestování nezměnily.

Od května do září se střediska stávají centrem horských zájezdů a zájezdů k jezerům, které kombinují túry s průvodcem, zábavu a dobrovolné exkurze a které také poskytují příležitosti k samostatnému cestování.

Velice známá a vyhledávaná je turistika spojená s pozorováním ptáků. Bulharsko je díky své geografické poloze hnízdištěm mnoha druhů, a je proto hojně navštěvováno ornitology. V centru pozornosti přirodovědně založených turistů jsou tradičně místa jako Pamporovo, Borovets a  Bansko, z nichž se dá vcelku bez obtíží vydat na krátký výlet do velkých center Sofie, Melniku, Plovdive nebo Varny. Ačkoli ve všech uvedených lokalitách najdete v podstatě stejné podmínky pro pěší turistiku, Bansko a Pamporovo jsou snadněji dostupné prostřednictvím veřejné dopravy a samotné  Bansko předčí své konkurenty co do půvabu a historických památek.

Milovníky pěších výprav jistě uspokojí také trasy v oblasti Rily, Pirinu a Rhodop.

Bulharsko je poseté políčky zeleniny a ovocnými sady, a tudíž je čerstvá zelenina a ovoce polovinou tajemství bulharské kuchyně. Ve vesnicích veškerá strava pochází z polí, a jelikož jen málokdo si může finančně dovolit nákup pesticidů a chemických hnojiv, je zelenina pěstována ekologicky. Ovšem ve městech po pětačtyřiceti letech kolektivizace zemědělství zásobování vzalo v restauracích za své, a tak kvalitní jídlo, na jakém si pochutnáte jako hosté na venkově, těžko dostanete v městských stravovacích zařízeních.

Všude převládají grilovaná masa a přes vysokou kvalitu a výběr dostupné zeleniny se vegetariáni budou muset smířit s nedostatkem bezmasých jídel. Nové restaurace se sice snaží předložit větší výběr, ale menu zůstává bez fantazie s omezeným výběrem chodů. Nicméně výběr pouličních jídel roste, ale bulharské pečivo a malé občerstvení bude na západní poměry poněkud těžké a mastné.

Ve velkých městech a pobřežních oblastech jsou dobře vybavené obchůdky s potravinami (chranitelni stoki) s domácími surovinami na piknik, jako je čerstvý chléb, sýr (kaškaval Vitoša z kravského mléka a kaškaval Balkan z ovčího mléka), klobásy (pasturma je kořeněná hovězí uzenina, sudzuk domácí klobása), uzená šunka (pušen but) a mléčné výrobky, konzervy, sáčkové polévky a turecké a řecké čokolády. Na venkově jsou obchody méně vybaveny, najdete zde poličky s bulharskou marmeládou, balíčky sušenek a něco málo navíc. Instantní káva je většinou nechutná a čaj pochází z Číny.

Čerstvé ovoce a zeleninu nejlépe nakoupíte na tržišti (pazar), které je součástí téměř každého města a vesnice. Drobní rolníci sem přijíždějí ze všech koutů, aby zde prodali vše, co právě roste, společně s bylinkami, ořechy, slunečnicovými semeny, sušeným ovocem a luštěninami. Mnoho měst má také stylovou zastřešenou tržnici (chali), ale většinou se jedná o pochmurné, zpola opuštěné poloprázdné trhy. Pouliční stánky nabízejí zahraniční produkty - banány, kávu a čokolády. Pekárny uprostřed měst prodávají čerstvý chléb (chljab) po celý den. V menších městech a vesnicích jsou stánky na chleba prázdné většinu dne až do doby, kdy přijede nepravidelné zásobování, které opět přiláká fronty zákazníků.

Mezinárodní předvolba do Bulharska je +359 a místní volačka bez nuly. Sofie (02), Plovdiv (032), Burgas (056), Varna (052), Ruse (082), Stara Zagora (042), Pleven (064), Jambol (088), Veliko Trnovo (062). Přímá telefonní volba do ČR je přes +42 + místní volačka.

Ačkoliv se telefonní systém v posledních letech značně zlepšil, stále zůstává nejednotný. Jelikož se investice zaměřily na obchodní komunikaci, jsou mezinárodní hovory daleko jednodušší než místní hovory, a to především při používání veřejných telefonů na telefonní karty (fonkarta). Ty jsou k dostání na poštách, v hotelových halách a hlavních veřejných budovách, v kulturních centrech a koncertních halách. Existují dva systémy, BulFon s oranžovými telefony a Mobika s modrými přístroji. Cena nejlevnější karty je 2, 90 Lv (25 impulzů), další jsou  za 4, 90 Lv (50 impulzů), 7, 50 Lv (100 impulzů), 13, 00 Lv (200 impulzů). Hovor do ČR kartou za 5 Lv trvá asi 3min. Cena za jeden impulz je závislá na ceně telefonní karty. Ceny hovorů na pevnou linku v ČR se pohybují od 0, 99 Lv za kartu od 2, 90 Lv,  do 0, 56 za kartu od 13, 00 Lv.
Telefonní karty jsou v prodeji na poštách, v mnoha obchodech a stáncích. Některé budky společnosti Mobika přijmou i karty Visa a MasterCard pro hovory do zahraničí.

Mobilní telefony se dají používat na celém území Bulharska kromě horských údolí, ale raději před cestou kontaktujte svého operátora, zda máte aktivovanou službu roaming, což často obnáší předplacení vysoké zálohy. Na bulharském trhu jsou tři mobilní operátoři Globul, M-Tel - Vodafone a VivaTel přes které lze tuto službu využít. Hovor do ČR v síti Eurotel (na displeji MobilTEL) stojí cca. 52 Kč za min. Příchozí hovor z ČR je zpoplatněn jako mezinárodní hovor dle vybraného programu Eurotel GSM. Místní volání stojí 15-20.- Kč/min. Příjem SMS zdarma, odesílání 10,-Kč. Hovor do ČR v síti T-Mobile Twist (na displeji operátor M-TEL GSM BG) 40,-Kč/min. Příchozí hovor z ČR stojí cca 33,-Kč/min. Místní volání 18-24.-Kč/min. Příjem SMS zdarma, odesílání 10.-Kč. Vodafone má volání do ČR dražší, asi 70, -Kč, ale má levné příchozí hovory za 11 Kč. V případě odblokovaného mobilu jsou vůbec nejvýhodnější předplacené karty operátora Globul s tarify B-connect a B-connect SMS. Dobíjet se pak dají za 5, 15, 25, 40 Lv (75, 225, 375, 600 Kč). Ve srovnání s klasickým roamingem je pak telefonování výrazně levnější, vyjde asi na 35,- Kč. SMS do ČR stojí asi 2,50,- Kč, MMS 15,- Kč.

Nevýhodnější však zůstává volání z pošty. Minuta hovoru do ČR vyjde na  0, 70 Lv (10, 5,-Kč). Dá se volat  na objednávku i ze samostatného centra BTC a z různých soukromých Internet call centrů, nebo z internetových kaváren. A samozřejmě také z pošty, odkud můžete i faxovat. Jelikož si hotely účtují nepřiměřené příplatky k mezinárodním hovorům, pošta je rozhodně levnějším řešením.

Místní hovory s sebou často přinášejí problémy ve venkovských oblastech, jelikož zde přímé spojení mezi městem a vesnicí neexistuje a vy musíte až na poštu. Dalším úskalím je fakt, že v těchto oblastech se liší předčíslí, jestliže voláte meziměsto nebo ze zahraničí. Například, celostátní předčíslí pro Melnik je 07437, ale uvnitř regionu Pirin je 997437. Takže když se nemůžete dovolat na 0, zkuste 99. Pokud se telefonní číslo nepoužívá pouze s 99, tento průvodce uvádí předčíslí s nulou.

Jedním z nejjednodušších způsobů, jak udržovat kontakt na cestách s domovem, je internet. Internetovou adresu pořídíte zdarma a můžete ji použít kdekoli. Jakmile se zapíšete, můžete si na určitých stránkách poštu vyzvedávat v internetových kavárnách a některých hotelích. Internetové kavárny jsou nyní celkem běžné ve větších městech (většina z nich se nazývá „klub", což ale neznamená, že  musíte být členem) a přibývá jich. Za hodinu zaplatíte asi 1 Lv, ale připojování bývá pomalé. Dá se zaplatit i jen několik minut.  www.kropla.com je užitečná webová adresa s informacemi o tom, jak připojit laptop za hranicemi a obsahuje předčíslí zemí po celém světě a informace o elektronických systémech v různých zemích.

Turistika poprvé získala na oblibě koncem devatenáctého století, kdy měla vlastenecký význam. V dobách komunismu byla považována za ideální vyžití pro městské obyvatele, a proto byla po celých horách zřízena síť tras a chat (hiži). Stovky tras, i když ne tak dobře značených, jak by si zasluhovaly, se mohou libovolně kombinovat. Hlavními turistickými oblastmi jsou národní parky Pirin a Rila, střední a západní Rodopy a Stara Planina.

Pohoří Pirin (str. 000 129) je nejdivočejší a nejmalebnější pohoří v Bulharsku. Může se pochlubit pětačtyřiceti vrcholy přesahujícími výšku 2 590 metrů, hlubokými údolími, mohutnými masivy s více než dvěma stovkami ledovcových jezer, která se nacházejí převážně v severní části a nabízejí nejkrásnější výhledy. Dále na sever se tyčí pohoří Rila (str. 000 115), které má nejvyšší vrchol na Balkánském poloostrově a největší bulharský klášter. Pro tuto oblast jsou typické nádherné jehličnaté porosty a horské scenérie se spoustou po celý rok rozkvetlých květin. Jsou zde také početná jezera, která přitahují ty, kdo uctívají slunce. Oba horské masivy přiléhají k pohoří Rodopy (str. 000 308), které je položeno níže, ale není to nejníže položené pohoří v Bulharsku. Oplývá směsí borovicových lesů, skalními útesy, horskými loukami a vesnicemi s kamennými domy, nádhernými jeskyněmi a spoustou ptactva, hlavně okolo rokliny Trigrad.

Ve Stare planině nebo Balkánském pohoří (str. 000 207), ležícím na severozápadě, najdete jedlemi pokryté výšiny, které jsou relativně neprozkoumané a jejich špatně označené cesty vás zaručeně odmění za vynaloženou námahu. Ovšem za předpokladu, že máte nějaký ten čas navíc. Vesnice jako Berkovica a Čiprovci nabízejí nejlepší přístup do vyšších nadmořských výšek. Střední Stara Planina mezi Růžovým údolím a Dunajskou planinou má lépe udržované trasy a nejlépe se tam dostanete z Karlova na jihu nebo Černi Osam a Aprilci na severu.

Jestliže plánujete nezávislé výlety, měli byste nejdříve navštívit Zig-Zag/Odysseia-In v Sofii (viz str. 000 26), vybavit se mapami (viz str. 000 26), nechat si poradit a popřípadě zamluvit ubytování v některých oblastech. Jestliže se necítíte na to, abyste vyrazili sami, můžete se připojit k organizovaným skupinám na týdenní trasy, které organizuje Zig-Zag/Odysseia-In.

Popřípadě si můžete najmout horského průvodce a naplánovat si itinerář přímo na míru za 60 Lv/30 € za den, plus všechny výdaje za vás i průvodce. Průvodce si můžete najmout od Zig-Zag/Odysseia-In nebo na turistických informacích v Pirinu a Rodopech.

Povrch bulharských hor nabízí skvělé a neomezené příležitosti k horolezectví. Nejoblíbenějšími oblastmi pro horaly a horolezce jsou hora Maljovica (str. 000 128) v pohoří Rila, krasová oblast na severu hory Vihren (str. 000 140) v pohoří Pirin, Iskarska roklina (str. 000 163), Vraca (str. 000 165), Belogradčik (str. 000 176) ve Stare Planině a Modré hory u Slivenu (str. 000 298). Žádná zahraniční cestovní kancelář sem neorganizuje zájezdy, ale samostatně si zde můžete zalézt s průvodcem ze Zig-Zag/Odysseia-In za 60-80 Lv/30-40 € na osobu na den. Kromě toho budete muset zaplatit průvodci ubytování, jídlo, dopravu a pronájem lezeckého vybavení (jestliže je nezbytné).

Ze sta jeskyň v Bulharsku (většina se nachází ve Stare planině a západní Rodopy) je asi dvanáct přímo na turistických trasách, jsou vybaveny osvětlením a jsou veřejnosti přístupné. Nejznámější je jeskyně Magura (str. 000 177), v níž jsou pravěké malby, další je Jagodina, jeskyně se stalaktity a jeskynními perlami, a především úžasná jeskyně Ďáblův krk u Tigradu (str. 000 344). Ostatní jsou neméně nádherné, ale jsou známé pouze bulharským jeskyňářům, kteří udržují kontakty se svými zahraničními kolegy. Můžete kontaktovat Bulharskou federaci speleologů, bulvár Vasila Levského 75, 1040 Sofia, (tel.: 02/987 8812, www.speleo.bg.com).

Horská cyklistika se v Bulharsku pozvolna stává populární, zvláště v pohoří Pirin, Rodopi a Stare Planině, kde si můžete kola pronajmout v hotelích v Bansku a Pamporovu a v turistických informacích v Aprilci, Gabrovu, Tetevenu, Trojanu a Trjavně. Co se podnebí týče, nejvhodnější měsíce pro cyklistiku v pohoří Pirin jsou polovina června až konec srpna, v Rodopi až do poloviny října. Je tu spousta prašných cest a nejlepší je najít mix horského zvlněného a plochého terénu, který vám poskytne panoramatické výhledy na krajinu mezi Pamporovem a Trigradem. Cesty ve Stare Planině nejsou tak dobré, ale je zde několik míst, kde jsou cesty vyznačeny Turistickou společností Stara Planina.

Informace použity z turistických průvodců nakladatelství JOTA.